Jako holka jsem jen s těžkým srdcem obohacovala mé chuťové pohárky jakoukoli novou potravinou. Zelenina byla nesympatická, měla v mých očích divné tvary, luštěniny byly „bléé“ a jen ztěží získávaly dobré ohodnocení bez opečené klobásky. Zato vůně řízečku, který se vesele usmíval a tetelil na pánvi s rozpuštěným sádlem, byl můj největší oblíbenec a častý chuťový společník. „dokonalá konzerva“, tak bych to dnes nazvala.

V letech, kdy jsem dovršila dospělosti a spadla železná opona, jsem se hrdě vydala do světa. První roky jsem strávila v aristokratické rodině ve Vídni. Paní domu, Alexandra, měla kořeny v Rumunsku a milovala italskou kuchyni. Jednou v létě jsme připravovali tradiční rumunskou zeleninovou pomazánku. Jídlo, jehož vůně mne přesvědčila, že neexistuje jen řízek. Jídlo, jehož chuť probudila všechny mé chuťové pohárky a vzled mi ukázal krásu barevnosti, nutící ochutnat.

Navštívila jsem pár zajímavých destinací, jako Sýrie, Jordánsko, USA, Turecko, Itálii a jiné. Nakonec se stalo domovem a velkou láskou, na dlouhé téměř dvě desítky let, Řecko, kde jsem společně s mým mužem Byronem provozovala léta u pláže tradiční kavárnu a klasickou přímořskou tavernu.

Po smrti manžela jsem se vrátila zpět a žiji na „kopanicích“ s tříletou dcerou Natálkou, jinými návyky a spoustou gastronomických zkušeností, o které bychom se s vámi chtěly prostřednictvím tohoto virtuálního světa podělit a inspirovat vás. Recepty, které zde najdete jsou součástí mého života, inspirovány lidmi, často pamatujícími si konec předminulého století, místy a vůněmi kuchyní, kterými jsem prošla.